Zabitá neděle: Film v trezoru se 20 let nesměl promítat

Zabitá neděle připomíná film, který kvůli době svého vzniku skončil na dlouhá léta v trezoru a 20 let se nesměl promítat. Příběh kolem snímku ukazuje, jak výrazně mohla cenzura ovlivnit osud díla i jeho cestu k divákům.

Zabitá neděle vznikla v době nadějí, ale narazila na normalizaci

Psychologické drama Zabitá neděle patří k titulům, které doplatily na politický obrat po srpnu 1968. Režisérka Drahomíra Vihanová film dokončila v roce 1969, tedy v době, kdy se československá kinematografie ještě nadechovala ke svobodě. Krátce nato však snímek skončil v trezoru a veřejnost ho nesměla vidět po dobu více než dvaceti let.

Film vznikl podle novely Jiřího Křenka, který čerpal ze zkušeností profesionálního vojáka. Vihanová z předlohy vytvořila komorní psychologické drama zaměřené na vnitřní prožívání hlavní postavy, mladého armádního důstojníka Arnošta. Ten během jediné neděle přehodnocuje svůj život, vztahy i smysl vlastní existence.

Pro cenzuru byl problém armádní prostředí i vyznění filmu

Po srpnové okupaci začala normalizace a nově nastupující režim přísně posuzoval vznikající díla. Zabitá neděle podle zdrojů nevyhovovala představám komunistických cenzorů. Vadilo jim kritické zachycení armádního prostředí, pochmurná atmosféra i celkové vyznění filmu, které bylo v rozporu s tehdejší ideologickou představou optimistického socialistického člověka.

Snímek proto putoval do trezoru a premiéry se dočkal až v roce 1990, krátce po sametové revoluci. V československé kinematografii se tak zařadil mezi nejvýraznější trezorové filmy a zároveň mezi příklady toho, jak normalizace zasáhla do osudů hotových děl i jejich tvůrců.

Josefov, Ivan Palúch a další podstatné souvislosti

Výraznou součástí filmu je prostředí pevnostního města Josefov u Jaroměře, kde se natáčelo především. Kasárenské budovy, dlouhé chodby, prázdná nádvoří i hradby vytvářejí syrovou atmosféru, která odpovídá psychickému stavu hlavního hrdiny. Kamera pracuje s tichem, dlouhými záběry a prázdným prostorem, což posiluje pocit osamění a bezvýchodnosti.

Do role Arnošta obsadila Vihanová slovenského herce Ivana Palúcha. Jeho výkon je postavený na civilnosti, mlčení a pochybnostech. Vedle něj se ve filmu objevila také Míla Myslíková jako číšnice Eva, která je zároveň milenkou hlavní postavy. Podle dostupných informací se na vedlejších rolích podíleli méně známí herci, kteří dotvářejí obraz společnosti na historickém rozcestí.

Debut, který režisérce změnil kariéru

Zabitá neděle měla pro Drahomíru Vihanovou i osobní důsledky. Místo slibně se rozvíjející kariéry přišel zákaz další hrané tvorby a režisérka se musela na dlouhá léta přeorientovat na dokumentární filmy. Hrané snímky jí normalizační režim natáčet neumožnil.

Po roce 1989 se její práce začala znovu objevovat před diváky i filmovými historiky. Dnes je Vihanová označována za jednu z výrazných osobností československé nové vlny, přestože jí nebylo umožněno plně rozvinout tvůrčí potenciál v době, kdy měla největší sílu.

Film, který zůstává aktuální i po desetiletích

Když se Zabitá neděle konečně dostala k publiku, překvapila podle dostupných zdrojů svou moderností. Nejde o klasické válečné drama ani o film postavený na dějových zvratech, ale o psychologickou studii člověka, který hledá své místo ve světě, jenž se kolem něj rychle mění.

Snímek je dnes řazen mezi významné trezorové filmy československé kinematografie. Témata jako pochybnosti, osamělost, hledání smyslu života nebo střet jednotlivce se systémem neztratila na naléhavosti ani po více než půl století. Podle uvedených informací má být film uveden ve vysílání 16. července v 18:00 na CSFilmu.