Theodora Remundová uspěla jako režisérka, herectví jí doma rozmlouvali

Theodora Remundová uspěla jako režisérka, přestože jí doma herectví rozmlouvali. Dcera známé české herečky se nakonec prosadila za kamerou a ukázala, že její cesta k filmu vedla jiným směrem, než se původně očekávalo.

Počátky v umělecké rodině

Theodora Remundová se narodila 28. ledna 1974 do umělecké rodiny. Její matkou je herečka Iva Janžurová, otcem byl divadelní režisér a herec Stanislav Remunda. Po gymnáziu nastoupila na FAMU, kde už během studia vytvořila několik úspěšných studentských filmů, často ve spolupráci s Českou televizí. Později se začala věnovat i herectví a objevila se v několika filmech, například po boku své matky nebo sestry Sabiny Remundové ve snímcích Ene bene a Výlet.

V rodině přitom herecká dráha nebyla samozřejmostí. Podle Theodory Janžurová nikdy nechtěla, aby její dcery šly v jejích šlépějích, protože herectví považovala za nesvobodné. Sama Theodora k tomu dříve uvedla, že matka naopak vnímala režii jako svobodnější profesi, i když podle jejích slov by jí zřejmě rozmlouvala i tu, pokud by znala všechny její tlaky a nároky.

Dokument Janžurka a role režisérky

Na vztah mezi rodinou a profesí navázala Theodora Remundová i v roce 2024, kdy natočila dokument s názvem Janžurka o své matce. Sama přiznala, že při natáčení pro ni bylo nejtěžší vyrovnat se s dvojí rolí dcery a režisérky. Uvedla, že musela hledat rovnováhu mezi osobním vztahem k matce a profesionálním odstupem, protože režisér odpovídá za film jako celek a musí jednat samostatně a dospěle. Podle jejích slov pro ni nebylo jednoduché oddělit citovou vazbu od práce na filmu.

Právě dokument Janžurka ukazuje, že Theodora Remundová se prosadila především jako režisérka, i když má zkušenost i s herectvím. Její profesní dráha tak potvrzuje, že se v rodině Janžurových a Remundových uplatnily různé umělecké směry.

Velká rodina a tři synové

Theodora Remundová je vdaná za violoncellistu Tomáše Hostičku, člena České filharmonie. Společně mají tři syny. V minulosti řekla, že po velké rodině nikdy netoužila, ale děti jsou pro ni skvělé a kdyby byla mladší a měla víc sil, pořídila by si jich ještě víc.

Nejstarší syn Alfréd se podle dostupných informací odmala chystal být filmařem a natočil řadu krátkých filmů s kamarády. Později vytvořil také dokument o skautském oddílu z Prahy, který sjíždí náročnou řeku v Černé Hoře. Prostřední syn Kajetán hrál stejně jako jeho otec na violoncello, ale nakonec se začal věnovat sportu. Nejmladší syn Antonín je náruživý pěstitel masožravých rostlin a Theodora s nadsázkou poznamenala, že by z bytu jednou mohl udělat skleník.

Příběh Theodory Remundové tak spojuje několik rovin české kulturní scény: rodinné zázemí, vlastní režijní práci i zkušenost s tím, jak se v jedné rodině potkávají různé umělecké i profesní cesty.