Leoš Suchařípa: pil vodku po litrech a hrál do posledních sil

Leoš Suchařípa: pil vodku po litrech a hrál do posledních sil, přesto zůstal výraznou osobností českého divadla a filmu, jejíž talent i životní excesy budily pozornost. Jeho kariéru provázely silné herecké výkony, ale také bouřlivý osobní život, který se podepsal na jeho zdraví i osudu.
Leoš Suchařípa, který se vymykal běžným představám o herci
Leoš Suchařípa patřil mezi nejvýraznější osobnosti českého divadla i filmu. Byl divadelním teoretikem, dramaturgem, překladatelem, kritikem i hercem a podle dochovaných vzpomínek dokázal spojit intelekt, ironii a bohémský životní styl. Veřejnost si ho nejčastěji spojuje s filmem Faunovo velmi pozdní odpoledne, který z jeho kariéry udělal jednu z nejznámějších hereckých kapitol. Současně ale platí, že k této roli se dostal až po dlouhých letech práce a zkušeností v divadle i za ním.
Právě Suchařípův osud, který zahrnoval válku, ztrátu otce, období komunismu, zdravotní komplikace i celoživotní práci s textem a jevištěm, vysvětluje, proč se o něm dodnes mluví jako o výjimečné osobnosti. Jeho příběh ukazuje, jak silně může osobní zkušenost formovat herecký projev i pohled na svět.
Dětství poznamenané válkou a ztrátou otce
Narodil se **15. února 1932 ve Varnsdorfu** do česko-židovské rodiny. V dětství zažil urážky spolužáků kvůli židovskému původu rodiny a později i každodenní strach spojený s válkou. Rodina se v těžké době snažila držet pohromadě mimo jiné tím, že večer společně četla Gončarovovu Fregatu Palladu.
Nejtěžší zásah přišel, když byl jeho otec **Pavel Suchařípa** po udání zatčen gestapem za to, že nenosí židovskou hvězdu. Otec byl odvezen do koncentračního tábora **Mauthausen** a domů se už nevrátil. Zemřel v **dubnu 1945**, několik týdnů před koncem války. Suchařípa později přiznal, že podobná zkušenost v člověku zanechá dlouhodobý pocit ohrožení.
Moskva, studium a vztah k ruštině i alkoholu
Po válce vstoupil do komunistické strany a vystudoval dramaturgii na **DAMU**. Díky tehdejším poměrům mohl pokračovat ve studiu v Moskvě na prestižním institutu **A. V. Lunačarského**. Ruštinu si osvojil natolik, že ho místní považovali za rodilého mluvčího. V Moskvě se také oženil s baletkou Toni a několik let žil na Sibiři.
Se svým pobytem v Sovětském svazu je spojen i jeho vztah k vodce. Podle vzpomínek přátel ji pil ve velkém množství, často ve velké sklenici a s určitou obřadností. Jan Kačer později uvedl, že ho fascinovalo, jak dokázal vypít neuvěřitelné množství alkoholu a přitom si zachovat noblesu i intelekt. Právě tato kombinace vzdělanosti, disciplíny a bohémského života se stala pro Suchařípu typická.
Faunovo velmi pozdní odpoledne a role, která přišla pozdě
Nejznámější filmovou rolí Leoše Suchařípy se stalo **Faunovo velmi pozdní odpoledne** režisérky **Věry Chytilové**. Podle dostupných informací se původně očekávalo, že hlavní roli dostane **Miloš Kopecký**, který o ni stál. Chytilová však nakonec zvolila Suchařípu, protože v něm viděla přesnější typ pro postavu stárnoucího svůdníka, který se brání stáří i samotě.
Výsledek se stal jedním z výrazných hereckých výkonů osmdesátých let. Suchařípův Faun nebyl jen komickou figurkou, ale i přesným portrétem člověka, který sbíral požitky, ale nebudoval vztahy. Natáčení podle svědectví nebylo snadné, protože Chytilová byla známá nekompromisním pracovním tempem a výbušnou povahou. V zákulisí se vyprávělo, že si Suchařípa pořídil prášky na uklidnění, aby tlak při práci zvládl.
Čechov, překlady a proměna českého divadla
Vedle herectví byl Suchařípa podle odborníků především mimořádným překladatelem. Silný vztah měl k ruské literatuře, zejména k dílu **Antona Pavloviče Čechova**. Při překladech jeho her se rozhodl odstranit sentimentální jazyk a ustálené zjemňování, které do českých verzí po desetiletí pronikalo. Výsledkem byl modernější, ironický a přesnější Čechov, který měl podle dobových ohlasů zásadní význam pro české divadlo.
Jeho překlady se používají dodnes a mnozí režiséři se k nim vracejí i po desetiletích od jejich vzniku. V tomto směru měl Suchařípa na českou divadelní kulturu dopad, který přesahuje jeho herecké role.
Herectví naplno až po třiačtyřicítce
Do širšího hereckého provozu se dostal až ve **třiačtyřiceti letech**, když mu normalizace uzavřela cestu k dramaturgické práci. Na jeviště se dostal zpočátku spíše náhodou, ale publikum rychle rozpoznalo, že před nimi stojí osobnost s mimořádným projevem. Každou větu dokázal proměnit v silný okamžik a jeho typický způsob mluvy, práce s pauzou i drobným gestem byl podle pamětníků nezaměnitelný.
Nepatřil mezi klasické filmové krasavce ani konvenční hrdiny. Přesto dokázal strhnout pozornost a působit výrazně i v situacích, kdy by jiný herec zůstal v pozadí. To je jeden z důvodů, proč se na něj vzpomíná jako na originální osobnost, nikoli jen jako na interpreta jedné slavné role.
Zdravotní zlom a poslední roky
Životní tempo, kouření a dlouhodobý vztah k alkoholu si postupně vybraly svou daň. Podle dostupných informací prodělal první infarkt ještě před padesátkou, následovaly mrtvice a po jedné z nich ochrnul na polovinu těla a měl vážné problémy s řečí. Přesto se znovu vracel na jeviště. Syn David vzpomínal, že před představením často vypadal vyčerpaně, ale na scéně se okamžitě proměnil.
V posledních letech dál překládal, hrál, daboval a objevoval se i ve filmu. Diváci si ho připomínají například jako doktora Širokého ve snímku Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Jeho životní dráha tak ukazuje, že i přes vážné zdravotní komplikace zůstával aktivní do posledních sil.
Úmrtí v roce 2005 a odkaz, který přetrval
Leoš Suchařípa zemřel v **červnu 2005**. Podle dostupných informací jeho organismus vyčerpaný nemocemi už nezvládl další operaci. Zanechal po sobě dílo, které propojuje divadlo, literaturu i film, a také pověst člověka, který žil i pracoval bez snahy přizpůsobit se očekáváním okolí.
Právě proto je jeho jméno dodnes spojováno nejen s herectvím, ale i s překlady a osobitým přístupem k životu. V české kulturní paměti zůstal jako výrazná a těžko zaměnitelná osobnost, jejíž příběh by skutečně vydal na film.









