Jiří Kodet: Herec, na kterého se nezapomíná

Jiří Kodet: Herec, na kterého se nezapomíná, protože patřil k výrazným osobnostem českého filmu a divadla, jejichž herecký projev zanechal silnou stopu u několika generací diváků. Jeho kariéra byla spojena s nezapomenutelnými rolemi, výraznou charismatickou přítomností a schopností ztvárnit postavy s hloubkou, ironií i lidskostí.

Jiří Kodet: herec, na kterého se nezapomíná

Jiří Kodet patřil k nejvýraznějším českým hercům své generace. Od jeho smrti uplynulo **dvacet let**, přesto zůstává spojený s rolemi, které se zapsaly do paměti několika generací, zejména s postavou přísného otce Krause z filmu Pelíšky. Jeho životní příběh byl stejně výrazný jako jeho herectví: byl okouzlující, tvrdohlavý, společensky nepřehlédnutelný a zároveň často komplikovaný.

Rodina plná známých jmen, dětství plné napětí

Kodet se narodil **6. prosince 1937** do rodiny, jejíž rodokmen byl spojený s českým divadlem. Ve zdrojovém textu jsou zmíněna příjmení **Steimarové, Budilové a Kolárové**, tedy jména, která odkazují na silné divadelní zázemí. Už jako dítě byl ale podle popisu živelný, vzdorovitý a plný energie. Učitelé si s ním nevěděli rady a jeho kázeň byla problematická natolik, že nakonec skončil i v klášterní škole salesiánů určené pro problémové chlapce.

Rodinné zázemí navíc poznamenaly rozvod rodičů, nové vztahy i politické změny. Když jeho nevlastní otec **Jaroslav Juhan** emigroval do zahraničí, rodina přišla o majetek a jeho matka o angažmá v **Národním divadle**. Tyto události podle zdrojového textu zásadně ovlivnily Kodetův pohled na svět i jeho pozdější potřebu vytvářet si vlastní realitu.

Šlechtický mýtus a cesta na DAMU

Jiří Kodet si po celý život s oblibou přikrašloval vlastní původ a tvrdil, že pochází ze šlechtického rodu. Když mu někdo připomněl, že jeho dědeček byl obyčejný pekař, dokázal tuto informaci odmítnout s nadhledem, který odpovídal jeho pověsti muže se starosvětským šarmem. Podle textu mluvil vytříbeně, pohyboval se s noblesou a působil dojmem člověka, který si dokáže okolí získat během několika minut.

K herectví směřoval navzdory překážkám. Na **DAMU** se dostal až napotřetí, přičemž jeho původ nebyl pro tehdejší režim výhodou. Studium sice dokončil, ale diplom nezískal, protože odmítl složit zkoušku z ruštiny. I to podle zdrojového textu vystihovalo jeho povahu: byl nepraktický, ale zásadový.

Role, které mu režim přisuzoval

Po škole neměl snadnou pozici ani ve filmu. Ve filmových materiálech byl veden jako představitel psychicky labilních, morálně pochybných nebo přímo záporných postav. Režiséři v něm viděli floutky, sukničkáře a buržoazní typy. Kodet si však z této nálepky udělal přednost a později podle textu říkal, že se snažil z každého padoucha udělat lidskou bytost. I záporné postavy tak dokázal zahrát způsobem, který divákům umožnil chápat jejich motivace.

Zdrojový text připomíná také jeho neuskutečněnou šanci stát se filmovým Limonádovým Joem. Na roli se připravoval, studoval scénář, sledoval americké westerny a piloval jízdu na koni. Do výběru ale zasáhla jeho matka **Jiřina Steimarová**, která režisérovi doporučila jiného herce. Tím se stal **Karel Fiala**, zatímco Kodetovi zůstala další z historek o příležitosti, která mu unikla.

Činoherní klub a filmové i televizní role

Skutečné zázemí našel Jiří Kodet v pražském **Činoherním klubu**, kde naplno rozvinul svůj talent a vytvořil řadu divadelních rolí. Na jevišti působil přirozeně, suverénně a zároveň nebezpečně. Stejnou energii přenášel i před kameru, kde se objevil v desítkách filmů a seriálů.

Mezi připomínané tituly patří Vyšší princip, kriminálka Smrt talentovaného ševce, film Pelíšky i seriály Nemocnice na kraji města, Sanitka a 30 případů majora Zemana. Podle textu dokázal přitáhnout pozornost i v krátkém prostoru a jeho přitažlivost nevycházela z klasického vzhledu, ale z osobnosti a charismatu.

Pelíšky a role, která zlidověla

Pro mladší generace zůstává Jiří Kodet především spojený s rolí **přísného otce Krause v Pelíšcích**. Právě tato postava mu přinesla velkou popularitu a definitivně ho zařadila mezi herecké legendy. Jeho výstupy s plastovými lžičkami, americkým snem a rodinnými hádkami podle zdrojového textu zlidověly a staly se součástí české filmové paměti.

Postava navíc využívala i rysy jeho vlastní povahy, tedy tvrdohlavost, výbušnost, sebevědomí i specifický smysl pro humor. V mnoha okamžicích tak podle textu hrál sám sebe, což je jeden z důvodů, proč role působila tak přesvědčivě.

Osobnost plná protikladů

Jiří Kodet byl podle popisu mužem protikladů. Ti, kdo ho znali, o něm říkali, že dokázal být galantní i vzteklý, velkorysý i ješitný, okouzlující i nesnesitelný. Miloval pozornost, rád si přikrášloval vlastní život a hvězdné manýry mu nebyly cizí. Právě tato směs vlastností však z něj podle zdrojového textu dělala nezapomenutelnou osobnost.

Jeho život připomínal filmový scénář plný zvratů, zklamání i vítězství. Od jeho smrti uplynulo **dvacet let**, ale stačí jediná replika z Pelíšků, krátká vzpomínka na jeho hlas nebo některá z jeho filmových rolí a je zřejmé, že Jiří Kodet z české kultury nezmizel. Zůstal součástí její paměti jako herec, na kterého se skutečně nezapomíná.