Čeští vědci vyhlásili hmyzem roku kudlanku nábožnou

Čeští vědci vyhlásili hmyzem roku kudlanku nábožnou jako druh, který má letos upozornit na význam ochrany hmyzu i jeho přirozeného prostředí. Odborníci tím chtějí zvýšit povědomí o roli tohoto predátora v ekosystému a zároveň připomenout, že i běžně známé druhy mohou být citlivé na úbytek vhodných stanovišť.

Kudlanka nábožná je hmyzem roku 2026

Česká společnost entomologická vyhlásila jako Hmyz roku 2026 kudlanku nábožnou. Vědci tím chtějí upozornit na druh, který se v české přírodě šíří výrazně více než dříve a proniká i do vyšších poloh. Zároveň vyzývají veřejnost, aby případná pozorování hlásila prostřednictvím aplikace iNaturalist.

Iniciativa Hmyz roku funguje podle České společnosti entomologické každoročně od roku 2021. Jejím cílem je představovat veřejnosti zajímavé druhy hmyzu, podporovat jejich popularizaci a zapojit lidi do monitoringu. Podle entomologů má tak projekt přispívat i k lepšímu povědomí o ochraně hmyzu.

Od jižní Moravy do většiny republiky

Kudlanka nábožná byla ještě na konci 20. století vzácná a v Česku žila jen na jižní Moravě. Podle biologů z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy k jejímu rozšíření pomohly zejména intenzivní doprava a změna klimatu způsobená člověkem. Dnes se druh vyskytuje po celé republice s výjimkou jižních a západních Čech a nevyhýbá se ani vyšším polohám.

Kudlanka je dlouhá přibližně sedm až osm centimetrů a patří mezi největší druhy hmyzu v Česku. V přírodě ji ale není snadné zahlédnout, protože její zelené až žlutavě hnědé zbarvení i tvar těla připomínají větvičku. Většinu života tráví nehybně a čeká na kořist. Česká společnost entomologická zároveň připomíná, že jde o jediného zástupce kudlanek, který se v tuzemsku trvale vyskytuje.

Predátor s pověstí kanibala

Typickým znakem kudlanky nábožné jsou pohyblivá hlava, nápadně velké oči a masivní, otrněný přední pár končetin. Právě tyto „loupeživé“ končetiny daly vzniknout i českému pojmenování, které je odvozeno od slova kudla, staršího označení pro zavírací nůž. Kudlanka útočí ze zálohy a po zaměření kořisti provede velmi rychlý výpad.

Vědci také připomínají mýty spojené se sexuálním kanibalismem. Podle biologů z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy se tento jev skutečně vyskytuje, ale přibližně jen v jedné třetině případů. Dospělí samci žijí krátce, na začátku proto vyhledávají spíše syté partnerky produkující více feromonů. Pokud dojde k napadení, páření nemusí skončit ani po ukousnutí hlavy samce, protože akt řídí nervová soustava ve zbytku těla.

Jak a kdy kudlanku hledat

Dospělé kudlanky je ve volné přírodě nejpravděpodobnější potkat od července do října. Po páření samice kladou vajíčka do pěnovitého obalu, takzvané ootéky, na různé podklady. Vajíčka přezimují a larvy se líhnou v dubnu nebo květnu následujícího roku. K dospělosti pak dorůstají po šesti až osmi svlecích.

Česká společnost entomologická spolu s Národním muzeem a Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy vyhlásila také veřejnou mapovací akci, která má dokumentovat současné rozšíření kudlanky nábožné v tuzemsku. Odborníci lidem doporučují, aby případný nález zadali do aplikace iNaturalist, a to buď přímo v terénu, nebo později z domova přes webové rozhraní.

Do Česka míří další druhy

Podle entomologů se na jihovýchodních hranicích Česka objevují i další druhy kudlanek. Zmiňují především kudlanku zakavkazskou, někdy označovanou také jako tenkozobá, a kudlanku Spallanzaniho. Zakavkazská kudlanka se od nábožné liší mimo jiné bílými skvrnami na předních křídlech a chybějícími tmavými skvrnami na vnitřní straně předních končetin. Kudlanka Spallanzaniho je drobnější, má skákavý pohyb a samice mají zkrácená křídla.

Vědci upozorňují, že změny podnebných podmínek v Evropě přivádějí tyto predátory blíže k českému území. Proto se ptají, zda už některé z těchto druhů v Česku dokonce nežijí, a vyzývají veřejnost, aby jim s pátráním pomohla.